Kdy a jak cestoval Miloš Zeman na Ukrajinu a po Ukrajině

 Zahájili jsme je 12. října článkem Úkol navíc pro ukrajinisty: “rozeberme“ Miloše Zemana, pokračovali jsme 17. listopadu a dnes rozborka pokračuje třetí částí. Sledujeme zatím dobu do roku 2013, pro Ukrajinu v mnohém odlišnou od té dnešní.

Nevyhneme se ani dnes pohybu na tenkém ledě: dostupné zdroje prozrazují k tomuto tématu poměrně málo. Budoucí badatelé budou snad úspěšnější, my jim zde aspoň dáváme dohromady část stavebního materiálu. Týká se to i uvažování o tom, co všechno mohlo přispět k postupnému Zemanovu poznání či nepoznání Ukrajiny. Na jedné straně tu stojí poznatky nepřímé, získané obvykle ve školách či četbou, ty může následně doplnit přímá znalost země nebo alespoň její části daná hlavně cestováním. Většina Čechů však v 60.–80. letech minulého století nemohla či neuměla ani jedné ze zmíněných možností výrazněji využít. Nebyl k tomu vlastně žádný výrazný důvod.

Platilo to téměř určitě také v případě mladého Miloše Zemana. Ve školách se nemohl dovědět o Ukrajině celkem nic a o jeho četbě nevíme. Pokud se cestování týče, zdá se, že Miloš Zeman pobyl na území Ukrajiny jen třikrát. Poprvé se ještě coby mladý muž podíval do metropole této země za vysokoškolských studií, tedy někdy v šedesátých letech 20. století. O této návštěvě se v zemanovských biografiích a knihách rozhovorů nic podrobného nepíše.

Podruhé se Zeman dostal do Kyjeva už ve zcela odlišném postavení – jako předseda Poslanecké sněmovny českého parlamentu. On a ostatní členové české delegace však nepřiletěli 4. června 1997 na Ukrajinu z Prahy, ale ze zcela protilehlého směru – návštěvě Ukrajiny předcházel dvoudenní pobyt v Moskvě.

Není snadné odpovědět na otázku, k čemu reálně je politická turistika. Lze díky ní pochopit něco podstatného ze života navštívené země? Ať už je odpověď jakákoli, strávili čeští poslanci v Kyjevě jen necelé dva dny. Prezidentem Ukrajiny byl tehdy Leonid Kučma, premiérem Pavlo Lazarenko a předsedou parlamentu Oleksandr Moroz. Všechny tyto osoby jsou už dávno „mimo činnou službu“, což ale platí také o tehdejších zástupcích českého lidu: jména jako Jan Kasal, Jiří Honajzer, Jiří Maštálka a Tomáš Květák dnes už většině lidí nic neřeknou. Za jedinou výjimku lze označit tehdejšího místopředsedu poslaneckého výboru pro vědu, kulturu atd. Pavla Dostála, pozdějšího ministra kultury. Do Kyjeva jel s poslanci ještě čtyřčlenný doprovod – zde zaujme osoba Zemanova poradce Egona Lánského – a šest novinářů.

V rámci návštěvy převažovala jednání s představiteli parlamentu i vlády a nějakých 40 minut bylo vyhrazeno pro besedu s ukrajinským prezidentem. Jen tři a půl hodiny mohli hosté věnovat seznámení s kulturními a historickými památkami Kyjeva. Návštěva samotná v českých médiích nijak výraznou pozornost nevzbudila a měla spíše zdvořilostní než praktický význam. Navíc ji po necelém měsíci zcela překryla oficiální státní návštěva Václava Havla, která se ze zdravotních důvodů opozdila o víc než půl roku.

Teprve po dalších více než 16 letech se uskutečnila další, dost možná poslední návštěva Miloše Zemana v Ukrajině. Vypravil se na ni už jako prezident ve dnech 20.–22. října 2013, tedy asi tři čtvrti roku po nástupu do funkce. Nemáme od tehdejších událostí dostatečný časový odstup na to, aby se daly kvalifikovaně hodnotit, a proto se omezím jen na uvedení základních údajů.

   
Vykonavatel odkazu Masarykova a Havlova (nebo někoho úplně jiného?) nejprve pobyl v Kyjevě. Zde obdržel český prezident mimo jiné jako dar pivo nazvané Zeman, vyráběné ve volyňském Lucku a nazvané podle volyňského pivovarníka českého původu Václava Zemana. Nakolik byl prezident s tímto milým darem spokojen, nevíme. Miloš Zeman jednal s tehdejšími představiteli politického života Ukrajiny Janukovičem, Azarovem a Rybakem o otázkách dvojstranných vztahů – bylo třeba rozšířit do té doby existující smluvní základnu mezi oběma státy o další dokumenty. Jistě se ale jednalo také o chystaném podpisu asociační smlouvy Ukrajiny s Evropskou unií – prezident Janukovič se v té době ještě tvářil, že ji podepíše. Jednání se dotklo také způsobu rozřešení osudu tehdy vězněné expremiérky J. Tymošenkové a otázky umístění českého velvyslanectví v Kyjevě. Jen na setkání s bývalými ukrajinskými disidenty si Miloš Zeman na rozdíl od Václava Havla čas neudělal.

Po splnění programu v Kyjevě následovala návštěva ještě jednoho z velkých ukrajinských center. Václav Havel si vybral západoukrajinský Lvov a přidal k tomu ještě Černobyl a Zborov, kdežto Václav Klaus jihoukrajinskou Odesu. Miloš Zeman se díval jiným směrem a rozhodl se pro metropoli ukrajinského jihovýchodu – Doneck. Janukovyčovi to nejspíše polichotilo a doprovodil českého prezidenta do města, kde započal svou politickou kariéru. Na setkání se Zemanem si udělal čas i ukrajinský oligarcha Rinat Achmetov. I v Donecku se jednalo o dvojstranné spolupráci.

Miloš Zeman a Viktor Janukovič   
Výsledkem popsané návštěvy měla být někdy později návštěva Viktora Janukoviče v Praze, na tu však už nedošlo. Měsíc po návratu českého prezidenta do Prahy ohlásil jeho ukrajinský protějšek, že smlouvu s Evropskou unií nepodepíše, a dal tím podnět ke vzniku masového hnutí, které ho do čtvrt roku vyhnalo ze země. Nelze vyloučit, že Miloš Zeman byl posledním evropským státníkem, který Ukrajinu před pádem Janukovičova režimu navštívil. Že nikdo z přítomných tehdy takový vývoj nepředpokládal, je víc než jisté. Tady nebyly sebelepší prognostické znalosti nic platné.

(boz)

Bohdan Zilynskyj

Autor, zdroj, foto https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/410